Až za hrob (úryvek z knížky)
"Tohle je taky Ivanův kůň. Není nijak slavný, ale je to hodné zvíře. Ale i tak, prosím tě, nedopusť, aby ti utekl."
"Dobře."
Rychle, zručně koně osedlala a přitáhla podbřišník. "Počkej ještě chvíli," řekla a odešla do domu. Vrátila se s bezpečnostní helmoua prošívanou bundou. Zadívala se na moji bavlněnoukošili. "Bude tam zima."
Přidržela mi bundu.
Dala koni uzdu a věcně mi pomohla do sedla. Podávala mi helmu, ale nic nenamítala, když jsem zavrtěl hlavou. Věděla, že mám rád vítr a že se nechystám cválat.
"Tak už jeď," řekla.
Odjel jsem.
Tady možná kdysi stál král Alfréd, pomyslel jsem si, když jsem koně zadržel po pomalé jízdě do mírného vrchu směrem od Lambournu.
Stáli jsme na nejvyšším bodě planin, odkud bylo vidět na východ, do údolí, kde se krajina svažovala k Temži. Za doby krále Alfréda se po řece nikdo neplavil, do jejích zákrutů se jen vlévaly potoky a říčky z oblasti Cotswoldsu, aby s ní plynuly do Severního moře.
Král Alfréd byl myslitel, diplomat, básník, válečník, stratég, historik, pedagog a zákonodárce. Přál jsem si mít aspoň zrnko jeho moudrosti. Král Alfréd však žil v tomhle kraji před více než jedenácti sty lety, kdy zlo sice mělo stejnou tvář jako dnes, ale vše ostatní bylo jiné.
Zvláštní, když si člověk uvědomí, že pivo se od těch dob změnilo nejmíň. Pivovar nesoucí jeho jméno vařil týž mok, který živil a utěšoval lid krále Alfréda.
Ivanův kůň kráčel zvolna dál, bez cíle, bez pokynů, jen tak, do neznáma.
Jasné neba a měsíční světlo byly staré miliony věků. Závany pozemského větru mi čechraly vlasy. Představa nekonečnosti času dokáže zchladit každou horečku, pokud to člověk připustí.
Člověk se možná poučí, že i prohra může být snesitelná, ba dokonce se smíří s tím, že udělat vše vždy nestačí.
Dojeli jsme k vykotlanému, padlému stromu, přes který mnozí trenéři nechali skákat mladé koně, nováčky. Sklouzl jsem z Ivanova koně, aby si odpočinul, sedl si na poražený kmen a držel otěže lehce v ruce. Kůň sklonil hlavu a klidně se popásal. Bylo mi milé, že je se mnou. Nevázané přátelství s prastarým světem přírody.
Způsobil jsem si víc bolesti, než jsem dokázal snést. Nezbývalo než se smířit s tím, že to bylo nadarmo.