Lež zabijí lásku...
Leželi v trávě, nad hlavami se jim otvíral celý ten temný svět, posetý miliony hvězd. Ti dva by byli schopni pro sebe zemřít, tak moc se milovali. Jejich lásce přáno nebylo, přesto se oba cítili neskonale štastní. "Podívej, padá hvězda." řekla dívka a políbila chlapce do černých, hustých vlasů. "Přál sis něco?" ptala se. On k odpovědi slova nepotřeboval, vtiskl jí něžný polibek na pootevřená ústa až se celá zachvěla blahem. Dívka na nic nečekala. Polibek mu vrátila.... a ne jeden. "Miluješ mě?" zeptala se ona, přestože to velice dobře věděla.... "Víc než svůj život." mrkl na ni, položil ji na záda a tisknul polibky na krk, jeden za druhým... Dívka vzdychla... Postupoval níž. Rozepínal knoflíček po knoflíčku na její bledě modré halence. Jejich dech se zrychloval, halenka se nyní povalovala v trávě a on pokračoval ve svlékání. Chtěl ji cítit, dotýkat se jí každičkým kousem svého těla... Přejel jazykem krční jamku. "Moje sladká princezno..." vzdychl, začal přejížděl dlaněmi její boky. Jeho hbitý jazyk se dostal níž. Ona nezůstavala pozadu. Vracela mu dotyky se stejnou vervou. Vrušení bylo příliš silné, jejich těla se za jasného úplňku spojila v jedno. Bylo to jejich poprvé. Poprvé se milovali, dokázali si jak moc se milují.... Ještě dlouho leželi vedle sebe, líbali se, hladili..... usnuli. Rozednělo se. Dívka prudce vstala, protáhla se... stále byli nazí. Luční květiny kolem barevností zářily. Byly tak jasné, čisté... Dívka jednu utrhla-kopretinu.... "Lásko, vstávej..." pošimrala jej na špičce nosu. On se s úsměvem probudil, také vstal... "No počkej....mrško..." "Chyť si mě." křikla s veselým, hlasitým smíchem...... Utíkala k jezeru. Doběhl ji, společně se vykoupali v ledové vodě a smyli tak stopy po včerejším milovaní. Poté se oblékli. "Musím domů." usmála se smutně.... "Nepustím tě" políbil ji na krk. "Musím...lásko..." oplatila mu polibek. Vzal ji za ruku a vedl k silnici. Poté se jejich cesty rozdělily... domluvili se na večer. Zajdou na diskárnu... oba tanec milovali. Chlapec došel domů a šťastně padnul na postel....... den bez jeho lásky utíkal pomalu, ale večera se přece dočkal.
V 8 hodin už postával před budovou plný očekávání. Těšil se až ji znovu spatří, až ho pošimrá svými dlouhými vlasy........ Dovnitř chodily zamilované dvojice.... čekal stále. 9....Přemýšlel, co dívku mohlo zržet. O půl desáté se mu v kapse rozdrnčel mobil. S neklidem hovor přijmul. "Lukáši.... víš.... Karolína měla nehodu" vyrchrlil na něj známý hlas něco, co ani ve snu nečekal že uslyší...."Prosím?" ptal se nevěřícně. Hlas poznal, Karolínin otec, který jejich lásce bránil...
O hodinu později už otvíral dveře nemocnice, ve které měla údajně jeho vyvolená ležet...... Se slzami v očích se řítil po schodišti nahoru.... stoupal výš a výš.... Měl štěstí, hned v patře narazil na doktora... S uříceným a vyděšeným výrazem se ptal po dívce, kterou dneska odpoledne přivezli... Karolíně Axmanové..... "Ano, tu dnes opravdu přivezli... bohužel, je mi líto, zranění byla příliš vážná..." ...Ne, tohle slyšet nechtěl, před nemocnicí padnul na nejbližší lavičku. Že kluci nepláčou? Nesmysl... On plakal. On jí dal lásku, po které toužila, udělal z ní ženu... miloval ji tak, že by pro ni zemřel, to...ne, nemůže to tak být. Tohle je krutý žert. Někdo jim nepřál jejich lásku..... Včera, v ten krásný okamžik... padala hvězda. Přál si, aby byli navěky spolu, pokud to tak má být..... pomalými kroky šel k jezeru, pohlédl na uválenou trávu. Jejich těla zde zanechala stopy... Přes slzy neviděl. Oči zabloudily na vysoký most, postavený nad jezerem. Blížil se k němu, co se stát má, stane se.... navěky spolu.
"Lukáši?" křikla Karolína do ticha před diskárnou, kde před chvilkou celá zpocená a udýchaná přiběhla. Musela toho hodně vysvětlit, otec ji nechtěl pustit z domu, poznal, co se onoho večera odehrálo... Lukáš však touhle dobou stál nad věčnou propastí... To už doktor přebýral od Karolínina otce "mírný" úplatek. Lásce se bránit nemá,... bohužel ne všichni tuhle větu uznávají....
Komentáře
Přehled komentářů
Tenhle příběh mě dostal... Málem jsem u něj brečela.. To je vážně.. vzalo to za srdce...
Panebože....
(Mahtiel, 1. 2. 2008 11:39)