Hm... tak k tomuhle článku mě nadpis nenapadá...možná... Nesmysl??
Čekal… stál tam a nedokázal to vyjádřit. Díval se kolem… a nechápal to. Stál na hřbitově a očima plnýma nenávisti přejížděl po zničených kamenných náhrobcích… Narazil na jméno a přešel k onomu náhrobku. Zachvátila ho panika…SAKRA! Co bude dělat?! Přídou na to…a pak…pak…pak bude konec. Postaví ho ke zdi a on se bude muset dívat do hlavně svojí pistole…
A najednou pochopil
pocítil to
Ano… to trpké zklamání.
Neustále ten pocit zavrhoval a najednou… NE!! To nesmí dopustit… Vždyť to byl přítel… To by ho mohl nechat jen tak??? Jistěže ne… Ale… vždyť… je to… je to tak… riskantní. Co když ho odhalí? Bude jen tak sedět a zírat na ně a tvářit se zahanbeně…?… Kdepak. On není tenhle typ… je vynalézavý… poradí si. Určitě si poradí… a jestli ne… tak je tu vždycky východisko… Ví, co je to vyhnanství. Ale copak je tu může nechat? Všechny? Nechat je tu zemřít potupnou smrtí prašivých psů, které vůbec nejsou hodni?!?! Ne… to nejde… Takhle to dál vážně nepůjde… Buďto on nebo ostatní. Podřídí se mu. Bude vládnout a oni ho budou milovat… A bude nemilosrdný. Nezná slitování… ano nezná. Neučili ho o milosti, znal jenom lež, klam, zradu,… A možná, že za to byl rád. Mohl uniknout kamkoli se mu zachtělo a nemusel se ničím zaobírat. Všichni do něj vkládali naděje. Že z něj vyroste schopný a spravedlivý člověk… Zmýlili se… to se občas stává… Ale nedokážou to přijmout, tvrdí jedinečnost a pak stejně nic nechápou. Zná to. Nemá jim to za zlé. I když… mohli by být lepšími. Ale… končí. Vezme koně a odjede. A pak… poserte se tu! Nesnáší vás, stejně jako vy jeho… A tvrdíte pravý opak… Nenávidí vás. Z vysoka na vás sere. Už žádné rady a lekce!… Teď udělí lekci vám. A velkou… Nikdo…, ale nikdo… o té lekci nebude moct vyprávět… Všichni do posledního chcípnou… a ON se o to postará… Zaslouží si to. Nebude znát milosti… Jen vraždu… ano… krev…po té šílí. Zbožňuje jí… a oni ho zatracují. Zhynou!! A to hned… Nedá jim šanci… ne, žádný útěk… ale krásná, pomalá, potupná smrt… jako svině na porážku. Nenechá je jít. Budou tu muset zůstat… jinak by ho zničili. A ony… taky je zničí… za nic nestály. Pořád všechno dokola. A budou krvavé žně… a bude… bude… bude… hlas se z otvoru ve skále ozýval strašlivě dlouho… Bál se tam vkročit… Ale musel. Jinak by ho rozdupali… kdyby neuskočil… nebylo to příjemné pomyšlení. Viděl spoustu těch případů, ale nechtěl ho okusit na vlastním těle… I když on by to přežil… nebo snad ne…? Nevěděl… Věděl jenom jedno… Zešílel
Komentáře
Přehled komentářů
Moc pěkná povídka.
Máš pěkný styl psaní - dost dobře vyjadřuješ pocity...
Líbilo se mi to :)
Komentář :D
(...Martina..., 3. 2. 2009 11:47)