Mrtvá dcera
9. 1. 2008
Bydleli jsme dlouho ve městě, ale nakonec se rodiče rozhodli, že si koupí starý dům v klidnějším prostředí. Když se poprvé na dům jeli podívat, ležela jsem doma s horečkou, takže jsem ho neviděla. Jela jsem se teda na něj podívat sama autobusem. Byl hodně velký a stál uprostřed velkých stromů, které na něj házely stín. Asi proto na mě působil hodně tajemně. Když jsem zazvonila, otevřela mi holka asi v mém věku. Měla dlouhé černé vlasy, byla celá v bílém a obličej měla nezdravě bledý. Vystvětlila jsem jí, proč jsem přišla. "Pojď," řekla, "rodiče tu nejsou, ale já tě provedu. Jmenuju se Monika." Nejdřív mi ukázala přízemí a potom jsme šly po práskajicích schodech nahoru. Monika otevřela dveře jednoho pokoje a mezitím co, jsem se dívala z okna řekla: "To byl můj pokoj. Je tak studený, že tu člověk klidně dostane zápal plic." Když jsem se za ní otočila, už tam nestála. Ovanul mě studený vítr, dostala jsem husí kůži a uháněla po schodech dolů. Najednou přede mnou stál nějaký muž a žena a chtěli vědět co tu dělám. "Rodiče chtějí koupit tenhle dům," koktala jsem. "Chtěla jsemsi ho prohlédnout, tak mi ho ukázala vaše dcera." Paní se na mě podívala naprosto nechápavě a velice tiše řekla: "To není možné. Naše dcera zemřela před rokem na zápal plic." Když jsem to rodičům vyprávěla, nevěřili mi, ale dům stejně nekoupili.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář