Síla vůle
Když nohy byly na pokraji sil, ale srdce bylo silnější...
Ten pocit volnosti,nic mě netáhlo domů,snad jen večeře....to byly prázdiny.Prázdniny strávené jen u koní.Tu vůni slámy jsem milovala,ten nádech závodů,co se vždy konali ke konci prázdnin,povzdechla jsem si-už se nám to končí,stále jsme ale předháněli vítr na nekonečných polích,to byl krásný pocit,ty chvíle strávené tréningy,to nám to utíkalo rychle...těšili jsme se na ten den,na den závodů,tam jsme měli teprve ukázat,jakou máme sílu,vůli a jak rychle dokážeme běžet.Na to jsme se těšili,tušili jsme ale,že široko daleko v té době nebyl žádný kůň,který by mohl Kathy konkurovat,ale ten pocit vyhrát byl tak příjemný,že jsme to museli skusit ještě jednou a víc krát a zase...Chtěli jsme vedět,zda se najde někdo,kdo je rychlejší než divoký pony z ruských stepí.
Trénovali jsme dál,koňský pot pomalu tekl po neunavném koňském těle,koně byli nervózní,chtěli běžet,chtěli vyhrát...jejich nozdry byly napjaté,tělo obratné,plné energie...Kathy,to byl kůň,který na dráze ukazoval svojí krásu,tvrdost a neunavnost,taková ona byla,každý jí znal,každý v okolí veděl kdo je Kathy,byl to kůň,který svou rychlostí tajil dech...Nikdo jí nevěřil,až pak,až ona ukázala,že nejrychlejší koně pocházejí z nekonečných stepí...
My jsme jen byli ti jezdci,co měli tu čest se nést na koni se zlatým srdcem.Naše ruce byli sice unavené,ale nasvalené,jen díky klisnám,které si zasloužili náš obdiv.
Ony běželi z radostí...Trénovali jsme jak to šlo,přálo nám počasí,drželi nám prsty všichni ti co v nás viděli rychlost,bojovnost a silnou vůli.To nám jezdcům dodávalo síly,vydržet to dokonce a trénovat koně tak aby v ten slavnostní den ukázali co v naších koních opravdu je.
Byl podvečer a my jako vždy mířili k loukám,tam kde se konali tréningy,ale netušili jsme,že tenhle bude osudový.Prvně jsme cválali pomalu,pak jsme přidali a následně jsme si užívali ten vítr,to slunce,tu rychlost...zasnila jsem se,klisna běžela,tryskala jako blesk,já se držela koně,cítila jsem to teplo,její teplo,měla opravdu skvělou kondičku,říkala sem si...Otočila jsem se z větrem ve vlasech ,vystartovala a tryskala přes pole,slyšela jsem jen zvuk rychlosti,zrychlený dech..Kathy nechtěla zastavovat,chtěla si to užít.Najednou jako by jsme zakopli,následoval pád nás obou,já jen cítila váhu těla koně,ona mě přilehla,hodně to bolelo,bylo to tak najednou,jako by se mi před očima promítnul celý život,kathy vztala,rozcválala se a utekla...cválala po silnici,po chvilce jí kamarádka chytla,kathy ani nekulhala,byla naprosto v pořádku,jen já byla celá bolavá...Kobylce nic nebylo,naštěstí.Rozhodili jsmese,že na závody pojedem,Kathy byla nažhavená,radovala se,nic jí nebylo...naštěstí.Start,vykřikl muž z červenou vlajkou...Bylo odstartováno,něco se dělo,něco divného,kobylka už nebyla tak rychlá jak předtím,bylo jasné,že jí něco je...Běžela ze všech sil,jeji bojovnost a silná vůle byla nezničitelná,měla dobré srdce a vítězila jen proto,že chtěla....Nakonec byla druhá,všichni v ní věřili,ale ona nezklamala,překonala bolest a dokončila svůj poslední závod v životě....Na druhý den již nemohla vztát,nejedla,bez pohybu to nebyla ona...Dlouho se léčila,ale zvládla to,teď už jí je skoro 30 let,zdraví už jí moc neslouží,ale srdce a vůle,to se jen tak nevytratí...Překonala bolest..srdce bylo silnější...vyhrála jen proto,protože chtěla...