Dlouhý pochod-pod pseudonymem Richard Bachman
Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro stále otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...
Žádní duchové, žádné nadpřirozeno, žádní upíři, žádný konec světa. Dneska to bude o psychologii postav. O docela zvrácené psychologii. Knížka, kde se bojíte udělat si oblíbence, protože by se dost dobře mohlo stát, že hned na příští stránce o něj přijdete. Knížka, kde neotočit na poslední stranu a nepodívat se KDO je téměř stejně obtížné, jako zdolat Mt. EverestJ Já to … no …dokázala i nedokázala…nebyla to poslední stránka, byla to tak desátá od konce, ale musela jsem vidět ty jména…prostě…musela.
"Kdyby ses mohl vrátit na začátek … kdybys věděl, že se dostaneš až takhle daleko a budeš pořád na nohou … šel bys do toho?"
McVries spustil ruce a otočil se ke Garratymu. "Děláš si srandu? Děláš, viď?"
"Ne, myslím to vážně."
"Rayi, znovu bych do toho nešel, ani kdyby mi Major držel pistoli u prdele. Je to úplná sebevražda, jen s tím rozdílem, že normální sebevražda je rychlejší"